IRENA FOREJTOVÁ
exterier.jpg
interier.jpg
Pink_Robusta.jpg
sun1.png
Exoticky.cz

Exoticky.cz

Exotika s květinami, originálními chutěmi a neobvyklými projekty
Objevujte vůni dálek, objevujte svět!

Vysaďte místo obyčejných brambor skořicové

Vysaďte místo obyčejných brambor skořicové  - obrázek

Vysaďte místo obyčejných brambor skořicové - obrázek

To vůbec není vtip, ale trochu zajímavého  povídání o jamu - exotické zelenině - která v jiných částech světa nahrazuje naše tradiční brambory. A když se vám podaří si z dovolené přivézt sadbu, můžete jam zkusit vypěstovat.
Když před sedmi lety uvedla televize dokumentární film Sarvamangalam o himalájských jogínech současné Indie, pozorného diváka zaujalo tvrzení, že svatí muži žili několik let v osamění ve skalním obydlí v horách a po celou dobu se živili pouze brambory. Žel, poutavý dokument v tomto ohledu diváka informoval nepřesně. Nejednalo se totiž o brambory, ale o jamy. Rozdíl mezi těmito plodinami je totiž v energetické hodnotě a jejich složení.
 
Jam se vaří jako brambory
Hnědé, různě veliké hlízy jamu mají bílou nasládlou dužninu s téměř čtvrtinovým obsahem cukru, vysokým podílem škrobu a draslíku a stopami vitamínu B a C. Proto se druhy Dioscorea alata – jam zelný, Dioscorea batatas - jam čínský, Dioscorea cayenensis, Dioscorea rotundata, Dioscorea esculenta a Dioscorea bulbifera – vzdušný jam, pěstují pro velké škrobnaté hlízy. Ostatní, zvláště planě rostoucí druhy Dioscorea hispida, Dioscorea dumetorum se uplatní při výrobě léčiv, protože jejich hlízy obsahují jedovatý alkaloid dioskorin. Ten má palčivě hořkou chuť a je dokonce mírně opojný. V medicíně jsou léčiva z jamu využívána k podpoře funkci endokrinního a imunitního systému, jako tonikum proti únavě a léčbě dalších onemocnění, například ke zmírnění kožních infekcí či podpoře funkce ledvin.
 
Liána s vůní skořice
Všechny druhy jamů jsou byliny s dvěma až dvanáctimetry dlouhou, hladkou nebo nepatrně rozbrázděnou lodyhou. Vstřícně umístěné listy jsou dlouze řapíkaté, trojúhelníkovitě až široce vejčité, často se třemi naznačenými úkrojky. Pro jamy je charakteristická elipsovitá žilnatina. Nejzajímavější ze všech druhů je Dioscorea alata – jam zelný, jehož srdčité listy intenzivně skořicově voní. Bílé, žluté, načervenalé až tmavě hnědé kořenové hlízy jsou kyjovitého nebo válcovitého tvaru, s hmotností okolo jednoho kilogramu, ale někdy dosahují i kilogramů patnácti. V úžlabí listů se tvoří hlízky, kterými se některé druhy jamů rozmnožují a také jednopohlavné klasovité hrozny zelenavých kvítků. Plodem jamu je trojpouzdrá tobolka s drobnými semeny.
 
Máš-li jam, udělej ham
Je známo mnoho druhů jamů, pocházejících původně z tropických a subtropických oblastí jihovýchodní Asie. Až o tisíc let později se jam zelný objevil na ostrově Madagaskar, odkud se v době španělských a portugalských kolonizačních výprav dostal na otrokářských lodích do západní Afriky a Ameriky. Dodnes tvoří jam základní plodinu pro pokrmy indické, filipínské, thajské, ale především africké kuchyně. Jedno z nejrozšířenějších ghanských jídel „fufu” se připravuje z roztlučeného jamu a kasavy, což jsou hlízy manioku (tropické byliny), z nichž se uhněte nakyslá, tuhá hmota, která se podává s pálivou omáčkou. V jiných světových kuchyních se z jamu připravují pudinky, smaženky nebo se vaří jamové kaše, krouhají a smaží jamové lupínky či hranolky. Jamy jsou chuťově nejbližší našim bramborám, a také se podobně zpracovávají. Aby se však mohly jamy bezpečně konzumovat, musí se hlízy povařit, aby se odstranil již zmíněný alkaloid, který se tepelnou úpravou z hlíz odstraní.
 
Do skleníku se vejde (asi) jeden jam
Jam lze pěstovat v teplejších polohách také v našich podmínkách, ale přece jen jistější je pěstování ve skleníku. Pro úspěšný růst potřebuje jam stálou teplotu nad dvacet stupňů Celsia. Hlízky s dvěma nebo třemi očky sázíme do hrůbků na vyhnojený záhon vyzrálým chlévským hnojem do hloubky patnácti centimetrů. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být alespoň jeden metr i více. Počítejme s důkladnou oporou, vysokou nejméně stoosmdesát centimetrů, protože liána poroste „jako z vody“. Jakmile se objeví nad zemí výhonky začneme jam vydatně zalévat. Ale pozor, jamy vysazené ve skleníku zaléváme pouze vlažnou vodou a rosíme na listy. Když začnou stonky na podzim vadnout,  zálivku omezíme a obnovíme ji až následující rok na jaře. Hlízy sklízíme zhruba za sedm měsíců až rok po vysazení. Správný čas sklizně poznáme podle toho, že stonek i listy uschnou jako nať u brambor. Pak hlízy opatrně dobýváme, abychom je nepoškodili, protože takové se již nedají skladovat. Po sklizni hlízy necháme oschnout a skladujeme je v tmavé a vlhké místnosti stejně jako brambory.
Yam sušenky
Potřebujeme: 1 velkou nebo 2 malé hlízy jamu, 2 hrnky mouky, 1 kávovou lžičku prášku do pečiva, 1 kávovou lžičku soli, 2 kávové lžičky cukru, ½ hrnku mléka

Jamy upečeme do měkka, necháme je vychladnout a rozmixujeme je na jemnou kaši. Do mísy prosijeme suché přísady, přidáme umixované jamy a ručním šlehačem zpracováváme těsto, do kterého postupně přiléváme mléko. Těsto vyklopíme na lehce pomoučený vál, vyválíme je na tloušťku třičtvrtě centimetru a z plátu vykrajujeme tvořítkem sušenky. Zbytek těsta vždy znovu zpracujeme rukama. Sušenky klademe na plech. Pečeme v předehřáté troubě nastavené na teplotu dvěstědvacet stupňů asi dvanáct až patnáct minut. Sušenky jsou pečené když na vrchu hnědnou a povrch je popraskaný. Po upečení je necháme na mřížce zchladnout pět minut. Sušenky podáváme teplé.
21.06.2007 22:36:37
press_web
© Irena Forejtová - Veškerá práva vyhrazena.
Užití a další šíření obsahu webu je povoleno jen s písemným souhlasem autorky.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one